Jizerské hory

6.11.2001 - Martin Tržický

Tak letos konečně! Každý rok jsem si říkal, že už se musím na tu Kristiánovskou pouť podívat a teprve letos se mi to podařilo, i když...
Pouť se konala v sobotu 15. zaří a ten den se mi moc vstávat nechtělo. Počasí nic moc a venku docela zima. Snídaně se také protáhla, takže na parkoviště v Hraběticích jsme dorazili okolo jedenácté. Cestou okolo josefodolské přehrady jsme začali potkávat první poutníky, kteří se již vraceli z Kristiánova. Jak jsme se ke Kristiánovu blížili, zástupy protijdoucích podezřele sílily, snad jsme mezi nimi zahlédli i Miloslava Nevrlého. Vedle češtiny byla slyšet i němčina a dokonce angličtina.
Na bývalou sklářskou osadu jsme vstoupili u známé Liščí boudy a množství lidí a stánků nás přesvědčilo, že pouť naštěstí ještě neskončila. Nemohu srovnávat s minulými ročníky, ale pouť na mě působila docela hezky. Louky v okolí byly posekány, stánky nabízely převážne produkty lidové tvorby a řemesel (sortiment asijských tržnic zde pochopitelně chyběl), občerstvení odpovídalo charakteru akce (klobásky, kuřecí stehýnka, alko i nealko), zájem lidí byl překvapivě slušný a sluníčko se občas také ukázalo. Takže na příští Kristiánovskou pouť určitě přijdu a doufám, že včas. Nutno připomenout, že pouť začala už v 9 hodin, a to mší slouženou pod širým nebem.
Zpátky na hrabětické parkoviště to bylo příliš blízko, tak jsme alespoň obešli josefodolskou přehradu a obdivovali, jak přes své mládí brzy srostla s okolní krajinou. Cestou lesem podél kamenných svědků zaniklé obory jsme vychutnávali blížící se podzim a co naplat, těšili se na teplo domova.
Takže příště na Kristiánovské pouti, nashledanou!
(Kristiánovská pouť 2002 se koná 7. září)