Jizerské hory
... všechno co jste chtěli vědět o Jizerkách, ale báli jste se zeptat
Jizera - 1122 m n.m.
Dominantou střední části Jizerských hor je mohutný masiv Jizery, druhé nejvyšší hory. Jizera je součástí hejnického hřebene a její z daleka viditelné vrcholové skalisko je opatřeno upravenou vyhlídkou, z níž je majestátný kruhový rozhled. Vede sem západním svahem žlutě značená stezka odbočující z cesty spojující Knajpu se Smědavou. Z vrcholu můžeme spatřit: Smrk, Bukovec, Černou a Smědavskou horu, přehradu Souš, rašeliniště klečových luk. Okolní stráně jsou však z velké části již bez lesního porostu a pohlédneme-li k severozápadu, uvidíme v oparu hlavní původce tohoto stavu - rozsáhlé pánve hnědouhlených dolů na německo-polské hranici a tepelné elektrárny. Je-li však jasné počasí, spatříme vrcholky sousedních Krkonoš, nad Libercem se tyčící Ještěd či třeba Trosky v Českém ráji.
Dříve se Jizera nazývala Bražcem, nebo Bražeckou horou. Toto jméno dnes připomíná Bražecká voda stékající z jižního úbočí Jizery a vlévající se do Bílé Desné.
Vrcholová partie nad 1000 m. n. m. byla prohlášena přírodní rezervací Prales Jizery. Zaujímá necelý čtvereční kilometr a současný prales odumřelých torz stromů jen zřídka prostupují dosud žijící stromy, které však představují cenný genetický materiál. Rezervace je i přes značné imisní poškození pozoruhodnou lokalitou, v níž jsou předmětem ochrany především horské klimaxové smrčiny a další specifická společenstva. Koncem léta v okolí rozkvétá modrý hořec tolitovitý.
Vrcholové skalisko je tvořeno hrubozrnnou žulou. Ta vystupuje na povrch též v podobě roztroušených balvanů a ve strmých svazích Jizery se na několika místech nalézají suťová pole. Na samém vrcholu Jizery byla dříve umístěna měděná deska s rytinou celého horizontu popisující okolní vrchy. V současnosti však asi zdobí stěnu místnosti nějakého nenechavce. Přesto vás výstup na vrchol Jizery odmění zajímavým výhledem.